Přihlásit
header 1000 fit

Hurá, můžeme cestovat! aneb Trombóza, nemilý suvenýr z dlouhých cest

Přes dva měsíce se téměř všechny aktivity většiny z nás odehrávaly doma, náš pohyb byl omezen prostorem o několika desítkách metrů čtverečních a dostávali jsme se z domova jen výjimečně. S létem se naštěstí mnohé mění a my máme možnost, v souladu s danými opatřeními každé země, zase cestovat. Ovšem pozor, cestování může být spojené se vznikem akutní žilní trombózy, která může ohrozit i život, zejména při cestách letadlem, autobusem
a také autem delších než 8 hodin. Základním opatřením proti vzniku cestovní trombózy je dostatečný příjem tekutin, především nesycené vody a minerálek.

 

„Výskyt cestovní trombózy u dlouhých letů je asi 3x vyšší než průměr v běžné populaci. Cíleným vyšetřováním ultrazvukem od 2 dnů po přistání byla zjištěna žilní trombóza u 2–10 % cestujících1). Při 4,3 miliardách cestujících letadly ročně rozhodně nejde o zanedbatelný problém. Riziko roste s délkou letu a při opakovaných letech v krátkém časovém období. U třetiny cestujících se toto onemocnění může projevit již během cesty, u dvou třetin během 2–8 týdnů po jejím ukončení2-3). Nejzávažnější komplikací žilní trombózy je plicní embolie, která může být smrtelná,“ varuje angiolog MUDr. Jiří Matuška.

 

Výrazný nárůst rizika žilní trombózy a plicní embolie je nad 8 hodin cesty. V případě rizikových faktorů žilní trombózy může být rizikový i let kratší než 4 hodiny. Riziko může zvyšovat také dlouhodobé stání nebo popocházení ve frontách na odbavení před odletem, případně po příletu, obvykle ve špatně klimatizovaných letištních halách. Cestovatelská trombóza ovšem hrozí
i při dlouhých cestách autobusem nebo autem.

 

„Ukazuje se, že důležitou a velice snadno napravitelnou příčinou vzniku tohoto onemocnění může být kromě menšího pohybu i snížený příjem tekutin, který způsobí výrazné zahuštění krve, dehydrataci. V relevantní studii4) sledovali autoři výskyt žilních trombóz během roku a právě dehydrataci označili jako možnou příčinu sezónního výskytu žilních trombóz i u pacientů s jinou jasnou příčinou vzniku,“ říká prof. MUDr. Jan Piťha, CSc. z Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol
a z Laboratoře pro výzkum aterosklerózy IKEM.

 

K rizikovým faktorům žilní trombózy u cestovatelů patří předchozí žilní trombóza nebo embolie, nádorové onemocnění, nedávný úraz nebo operace, omezená hybnost nebo imobilita, vyšší věk, užívání hormonální terapie obsahující estrogeny (včetně antikoncepce), obezita, sedadlo u okénka. Zvýšené riziko trombózy u cestujících sedících u okénka je zejména tehdy, pokud se nedonutí vyjít opakovaně do uličky a projít se. Cestující na sedadle u uličky si může jednodušeji protáhnout dolní končetiny nebo se bez váhání projít.    

 

Jedním z důležitých kroků k prevenci vzniku žilní trombózy je tedy dostatečný příjem tekutin během delších cest dopravními prostředky. „Vhodným nápojem je čistá voda, v případě silnějšího pocení v horkém prostředí pak vody více mineralizované, a to nesycené. Sycené totiž poměrně rychle potlačují pocit žízně, a příjem tekutin by tak mohl být snížen. Optimální příjem je 2–3 litry během delších letů nebo jízd, při výraznějším pocení a u rizikových osob i větší. Zásadní je přitom samozřejmě také pravidelné procvičování dolních končetin,“ uvádí prof. Piťha.

 

Ideálním zdrojem tekutin jsou přírodní minerální a pramenité vody, které jsou velmi kvalitní, čisté
a neupravené, bez obsahu chemických přídatných látek. Více o pitném režimu informují webové stránky www.aqualifeinstitute.cz. Mezi další preventivní opatření proti vzniku cestovní trombózy patří cvičení nohou, které lze provádět i vsedě (zvedání paty a špičky), nošení volných oděvů
a kompresních punčoch.

 

Pokud jde o léky, MUDr. Matuška radí: „v současnosti je dostupná celá řada velmi účinných léků, které mohou zabránit vzniku žilní trombózy. Užití léků ovlivňujících srážení krve by však mělo být individuální, po posouzení všech rizik ošetřujícím lékařem, protože tyto léky mohou mít závažné vedlejší nežádoucí účinky. Pokud by taková léková prevence měl mít smysl, musela by být podávána po dobu několika týdnů po letu, což by mohlo zvýšit riziko krvácení. Preventivní použití oblíbeného aspirinu je sporné, jeho efekt na prevenci žilní trombózy není v porovnání s ostatními účinnými preparáty ani třetinový.“

 

1) Brenner B. Travel-related thrombosis: is this a problem? JAMA. 2006;8:859-861.

2) Kuipers S, Cannegieter SC, Middeldorp S, et al. The absolute risk of venous thrombosis after air travel:
a cohort of 8,755 employees of international organizations. PLoS Med. 2007;4:1508- 1514.

3) Kelman CW, Kortt MA, Becker NG, et al. Deep vein thrombosis and air travel record linkage study.
BMJ. 2003;327:1072-1075.

4) Elias S, Hoffman R, Saharov G, Brenner B, Nadir Y. Dehydration as a Possible Cause of Monthly Variation
in the Incidence of Venous Thromboembolism. Clin Appl  Thromb Hemost. 2016;22(6):569-74.

 

AquaLife Institute (www.aqualifeinstitute.cz) je organizace, která sdružuje přední odborníky a vědce zabývající se hydratací organizmu, výživou a zdravým životním stylem, ale i vodou jako přírodním zdrojem. Sleduje aktuální problémy a potřeby české společnosti v oblasti výživy a zdraví s důrazem na pitný režim a poskytuje informace s cílem zlepšit pitný režim a kvalitu života široké veřejnosti. AquaLife Institute také podporuje vědu a výzkum týkající se pitného režimu a vlivu příjmu tekutin na zdraví. 

Oční poradna: jak správně pečovat o sluneční brýle?

Sluneční brýle jsou pro většinu Čechů během letních měsíců nezbytností. Většina z nich se o ně ale špatně stará. Pravidelná péče je ovšem pro to, aby sluneční brýle správně chránily zrak, zásadní.

Základní péče o sluneční brýle zahrnuje pravidelné čištění. To je ale třeba provádět správně. Otírání brýlí nevhodnými materiály je totiž může nevratně poškodit. „Péče o sluneční brýle je totožná jako péče o klasické dioptrické brýle. Brýle by měli jejich majitelé čistit mikrovláknem nejlépe v kombinaci s čisticím sprejem k tomu určeným. Neuškodí také jednou za čas umýt brýle teplou vodou. Ideálně by se sluneční brýle neměly čistit na sucho o oděv nebo papírovým kapesníkem. Tyto materiály spolu s nečistotami můžou na povrchu skel zanechat škrábance, které se už nedají odstranit. Nejvhodnější je kupovat čisticí přípravky přímo v optice, kde zároveň poradí s typem přípravku vhodným pro dané brýle,“ doporučil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Sluneční brýle se většinou nosí v létě nebo při sportech, kdy se obličej více potí. Proto je i četnost jejich čištění častější. „Minimálně jednou za sezónu by si lidé měli nechat sluneční brýle vyčistit přímo v optice. Profesionální čištění je velmi důležité. V místech, kde se sluneční brýle dotýkají kůže, může docházet k hromadění nečistot. Ty se mohou stát příčinou kožních problémů, jako jsou například vyrážky,“ upozornil Pavel Stodůlka.

Vybrat sluneční brýle, které člověku padnou a zároveň sluší, není snadné. Rozloučit se proto s oblíbenými brýlemi jejich majitelé často nechtějí. Vše má ale svou životnost, sluneční brýle nevyjímaje. „Tak jako každý materiál i materiál slunečních brýlí začne po čase stárnout, křehnout a opotřebovávat se. Výměna slunečních brýlí za nové se doporučuje po dvou letech, kdy může klesat i ochrana proti UV záření. Pokud jsou skla brýlí poškrábaná, je jejich výměna na místě okamžitě. Přibývající škrábance na slunečních brýlích vedou ke snižování ochrany proti UV záření ze slunce. Nošení takových brýlí tedy může vést až k poškození očí. Se škrábanci se také snižuje komfort a pohled přes brýle,“ vysvětlil Pavel Stodůlka.

K péči o sluneční brýle patří i jejich správné sundávání a ukládání. „Nejčastější chyba, kterou lidé dělají, je, že sundávají brýle jednou rukou. Dochází tím k jejich pokřivení a hrozí vylomení stranic. Dále se nedoporučuje nosit brýle ve vlasech nebo za výstřihem. Jak pro klasické brýle, tak i pro ty sluneční platí, že by měly být uschovány v pevném pouzdře. Tato pouzdra jsou bytelná a dobře brýle chrání proti poškození. Vnitřní výstelka pouzdra je přizpůsobena k tomu, aby se o ni čočky nepoškrábaly. Rovněž pouzdro je dobré čistit, stačí navlhčeným hadříkem se saponátem,“ uzavřel Pavel Stodůlka.

Zdravý „home office“

Třetina pracujících Čechů má možnost pracovat z domova a 28 % tuto možnost aktuálně využívá. Většině z nich práce doma vyhovuje stejně nebo více než práce na pracovišti, jen 15 % home office nevyhovuje.1) Lidé pracující doma se mohou z pohledu zdravotního častěji potýkat s bolestmi hlavy, únavou, suchem v ústech nebo i křečemi v rukách a nohách – v důsledku nízké vlhkosti vzduchu v místnosti a nedostatečného příjmu tekutin. Vhodnou tekutinou je samozřejmě voda, ale mnohdy spíše potřebujeme vodu s obsahem minerálních látek. Přírodní minerální vody totiž mají prokazatelný fyziologický účinek, a nabízí tak lidskému tělu víc než voda „obyčejná“.

 

„Zvýšená konzumace vody, popíjení vody každých 15 minut nebo pití horké vody jsou mýty a nákaze koronavirem nezabrání, na druhou stranu dostatečný příjem tekutin patří k hlavním zásadám zdravého životního stylu. Pravidelný a vhodný pitný režim totiž významně podporuje všechny životně důležité funkce organizmu, a když už k nákaze dojde, hydratovaný člověk se s ní rozhodně lépe vypořádá,“ upozorňuje PhDr. Tamara Starnovská, spolupracovnice AquaLife Institutu v oblasti nutriční terapie.

 

Potřeba tekutin v sušším prostředí (s nízkou vlhkostí) výrazně stoupá. Optimální vlhkost prostředí je mezi 50 a 60 %. Obvyklá vlhkost v místnostech však bývá nižší, například v těch s ústředním topením nebo klimatizací pouhých 20–25 %. V takovém prostředí se z povrchu těla odpařuje podstatně více vody. Současně se vysušují sliznice (v nose, očích, případně ústech) – to znamená, že jejich ochranná bariéra je narušena a člověk snadněji onemocní.

 

Při ztrátách vody (v potu, moči, stolici) dochází také ke ztrátám minerálních látek, které řídí pomocí osmotického tlaku rozložení tekutin v těle. Minerální látky je proto potřeba doplňovat, optimálně z přírodních zdrojů. Pro každodenní konzumaci v rámci pitného režimu se hodí minerálky, protože obsahují životně důležité minerální látky (draslík, hořčík, vápník aj.) v dobře dostupné formě, které dokáže lidské tělo lehce vstřebat a využít. Mezi přírodními minerálními vodami si může každý vybrat ty nejvhodnější s ohledem nejen na chuť, ale také na aktuální zdravotní stav a životní styl. K tomu slouží detailní informace na etiketě láhve.

 

„Balené minerální, pramenité a kojenecké vody jsou zcela bezpečné. Koronavirus, který se množí v nakažených lidech a poté se šíří kapénkovou infekcí nebo dotekem, se do hlubinných podzemních vod nikdy nedostane. Jejich nezávadnost se proto nemusí zabezpečovat chlorováním ani jiným dezinfikováním,“ ujišťuje balneotechnik Ing. Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod a dodává: „přírodní minerální, pramenité a kojenecké vody byly, jsou a stále budou velmi kvalitní, čisté a neupravené, bez obsahu chloru a jiných chemických přídatných látek. Jsou přírodou vytvořené a staletími prověřené, horninami filtrované a chemií netknuté – jejich složení zůstává stejné od hlubinného pramene až ke spotřebiteli.“

 

Nezávadnost povrchové vody, tedy hlavního zdroje pitné vody, je v současné době zabezpečována zvýšenými dávkami chloru (na základě doporučení Státního zdravotního ústavu ČR v souvislosti s COVID-19). Stávající úpravy povrchové vody jako chlorizace, UV záření a další dezinfekce jsou naprosto dostatečné, virus spolehlivě zničí, a tak není třeba se pitné kohoutkové vody bát. Nicméně minerální voda z domácího kohoutku neteče.

 

1) Výsledky průzkumu společnosti Solitea, který se uskutečnil koncem března mezi 2 tisíci respondenty aktuálně pracujícími z domova

AquaLife Institute (www.aqualifeinstitute.cz) je organizace, která sdružuje přední odborníky a vědce zabývající se hydratací organizmu, výživou a zdravým životním stylem, ale i vodou jako přírodním zdrojem. Sleduje aktuální problémy a potřeby české společnosti v oblasti výživy a zdraví s důrazem na pitný režim a poskytuje informace s cílem zlepšit pitný režim a kvalitu života široké veřejnosti. AquaLife Institute také podporuje vědu a výzkum týkající se pitného režimu a vlivu příjmu tekutin na zdraví.

Svět vitamínů: Jak nám pomáhá „déčko“?

Slovo vitamín pochází z výrazu „vita“, tedy „život“. Tyto látky jsou velmi podstatné pro správné fungování našeho organismu. Prozradíme vám, čím je prospěšný vitamín D a jak můžete tělu pomoci, aby ho mělo dostatek...

Když se řekne vitamín D, patrně si mnoho lidí vybaví souvislost s kostmi. Je to tak! Tato látka, tedy skupina steroidů složená z pěti různých vitamínů, hraje důležitou roli v našem organismu: v systému regulace vápníku, který je zásadní při vývoji kostry a mineralizaci chrupavky, ale také při kumulaci kostní hmoty během růstu. Ale to není všechno! Zároveň pomáhá udržovat ve formě svalovou hmotu, usnadňuje správné fungování nervového systému a mozkových buněk, reguluje proces rozvoje a diferenciace různých typů buněk a vykonává antiproliferační činnost v mnoha tkáních, včetně rakovinotvorných buněk. Podle posledních zjištění podporuje činnost imunitního systému a prospívá i srdci, jelikož snižuje rizika hypertenze a infarktu. Experti dokonce zkoumají účinky vitamínu D u lidí nakažených novým koronavirem. Daily Mail informoval o studii na univerzitě v Dublinu, podle níž u pacientů, kteří brali vitamín D, byl zaznamenán pokles počtu plicních infekcí o 50 procent. Zkoumá se proto vliv vitamínu D na průběh nemoci COVID-19.

Slunce pomáhá, ale může i škodit

Slunečný svit je důležitým zdrojem pro tvorbu vitamínu D, protože UVB část paprsků při dopadu na pokožku aktivuje jeho syntézu. Na jaře proto můžeme opět začít načerpávat zásoby tohoto důležitého spojence, jehož hladina přes zimu poklesá a mnohdy se téměř zcela vyčerpá! Světová zdravotnická organizace doporučuje vystavovat obličej a paže slunečním paprskům alespoň 30 minut denně, což je čas nezbytný pro dosažení správné tvorby vitamínu D a obnovení zásob organismu. I když část těla, kterou slunci vystavujeme, je v chladnějším počasí menší než v létě, sluneční paprsky dopadají alespoň na tvář a ruce a pomáhají udržovat naši cennou zásobu i v ostatních ročních obdobích. Nic se ovšem nemá přehánět! Nezapomínejte na to, že přímé sluneční záření má zároveň nepříznivé účinky na oči. Ultrafialové paprsky mohou poškozovat vnitřní vrstvu rohovky, ale také způsobovat šedý zákal. Zvláště nebezpečné může být záření pro malé děti a mladistvé do 20 let. „Jejich čočka je natolik transparentní pro vlnové délky nad 300 nm, že nemůže zachytit UV záření,“ vysvětluje MUDr. Lucie Valešová, primářka pražské oční kliniky DuoVize, a doporučuje chránit si zrak slunečními brýlemi. A to i v případě, že používáte kontaktní čočky s UV filtrem – ty totiž nekryjí celou plochu oka a jeho okolí.

Zařaďte do svého jídelníčku potraviny bohaté „déčko“

Samotné slunění navíc nestačí. Doporučený denní příjem vitamínu D podle Světové zdravotnické organizace je 5 mikrogramů do 50 let věku, 10 μg pro věk 51–65 a 15 μg při věku nad 65 let. Abyste tohoto množství dosáhli, pomozte organismu při syntéze vitamínu D také konzumací potravin, které jsou na něj bohaté. Jedná se zejména o tučné ryby jako je losos či makrela, nalezneme jej rovněž v oleji z tresčích jater a mléčných výrobcích, jež mají navíc i vysoký obsah vápníku. Ten je také velmi důležitý pro zdraví kostí. Nezapomínejte proto zařadit do svého jídelníčku jogurty, sýry a mléko. Den můžete zahájit jogurtem k snídani, ke svačině si dát například smoothie z čerstvého ovoce a mléka, k obědu si připravit Penne con salmone e panna a k večeři terinky z uzeného lososa s ricottou. Vyzkoušejte naše recepty...

 

Recepty na dobroty, díky kterým doplníte vitamín D

TERINKY Z UZENÉHO LOSOSA S RICOTTOU

Terinka, obdoba domácí paštiky, z uzeného lososa a ricotty ochucené koprem.

SUROVINY: 200 g uzeného lososa, 200 g ricotty, 100 g zakysané smetany, 2 lžíce nadrobno nasekaného kopru, 1 lžička želatiny, 1 okurka, 1 lžíce citrónové šťávy, 3 lžíce olivového oleje, sůl, pepř

PŘÍPRAVA: Zapékací mističky vyložte tenkými plátky uzeného lososa. Měli byste použít asi tři čtvrtiny z celkového množství. Zbytek lososa nakrájejte na malé kousky. Rozetřete ricottu se smetanou, vmíchejte nakrájeného lososa. Osolte, opepřete a přidejte kopr. Rozpusťte želatinu ve dvou lžících vody. Nechte nabobtnat a pak zahřejte, až se úplně rozpustí. Do želatiny vmíchejte lžíci lososové pomazánky. Pak vmíchejte zbytek. Rozdělte do misek. Dejte alespoň na hodinu do lednice. Z citronové šťávy a oleje umíchejte zálivku. Okurku nakrájejte na tenké plátky a udělejte z nich polštářek pro každou terinku. Vyklopte a ozdobte snítkou kopru.

PENNE CON SALMONE E PANNA

Výborný oběd, který bude chutnat všem, s velmi jednoduchým postupem a málo surovinami.

SUROVINY: 300 g krátkých těstovin, čerstvý losos (množství dle chuti), máslo, 1 menší cibule, cca 150 ml smetany, sůl, pepř, strouhaný sýr Gran Moravia

PŘÍPRAVA: Cibuli nakrájejte nadrobno a osmahněte ji na rozpuštěném másle společně s lososem nakrájeným na menší kousky. Směs trochu osolte. Mezitím dejte vařit osolenou vodu na těstoviny (používejte hrubou mořskou sůl). Osmahlou směs v pánvi zalijte smetanou a na mírném plameni průběžně míchejte a trochu opepřete. Uvařte těstoviny „al dente“ a zceďte je (neprolévat studenou vodou). Těstoviny smíchejte s omáčkou, která mezitím krásně zhoustla, přidejte sýr a všechno pořádně promíchejte. Podávejte posypané ještě trochou sýra.

Zdroj: I Love Italy Blog pro Gran Moravia

Více skvělých receptů naleznete na www.laformaggeria.com

Park Mirakulum: Startuje!

Od poloviny března jsme všichni zažívali situace, které jsme si ještě v únoru ani v nejmenším nedokázali představit. Nyní je, doufejme, to nejhorší za námi, a i park Mirakulum může otevřít. Samozřejmě za dodržení hygienických pravidel.

 Dnem D je 15. květen

Neplánovanou prodlouženou zimní přestávku v parku využili k celé řadě vylepšení. Jejich společným jmenovatelem je zvyšování komfortu pro rodiny s malými dětmi. „Herní zóny pro nejmenší jsme pomocí plůtků uzavřeli tak, že je z nich jediný východ, který navíc vždy směřuje k lavičkám či přilehlým gastroprovozům, kde mohou rodiče chvíli odpočívat. V gastrozóně U Hotovek přibude během sezony hrací dům pro nejmenší, v němž si děti mohou vyzkoušet nejrůznější profese od policisty přes zdravotní sestřičku až po učitele,“ popisuje novinky Jiří Antoš, majitel parku.

V budově dílniček dokončují práce malíři a dali tak tomuto prostoru úplně novou tvář. Jak se jim to povedlo, posuďte sami.

 

V minizooo jako každoročně přivítali několik přírůstků a pro všechny „zbloudilce“ uprostřed parku zbudovali obří kompas, který může být ideálním místem srazů těch, co se náhodou nebudou

moci najít.

 Během uplynulých měsíců se po dlouhých jednáních konečně podařilo získat pozemky sousedící s parkem. Mirakulum se tak dočká výrazného rozšíření a zdvojnásobení své plochy. Díky tomu přibude celá řada atrakcí.

Nezbytná omezení dle nařízení vlády v současné době

Každý návštěvník parku musí mít roušku, respirátor či jinou ochranu nosu a úst, která brání šíření kapének, výjimku mají jen děti do dvou let. V případě, že nebude toto preventivní opatření dodrženo, nebude návštěvník do parku vpuštěn a při porušení opatření bude vykázán, a to bez náhrady vstupného. Lidé, u kterých by se projevily symptomy covid-19, může pracovník zdravotní služby parku umístit do izolace.

Návštěvníci musí mezi sebou dodržovat dvoumetrové rozestupy – samozřejmě to neplatí pro členy jedné rodiny. Rozestupy je potřeba dodržovat i ve všech gastroprovozech, stejně jako na samotných atrakcích nebo pobytových loukách.

Aby se návštěvníci cítili bezpečně, zavedli v parku Mirakulum i celou řadu opatření. „Denně probíhá čištění všech prostor, které slouží návštěvníkům, se zvláštním důrazem na sociální zařízení. K tomuto účelu používáme dezinfekční prostředky s virucidním účinkem. Sociální zařízení navíc každou noc dezinfikujeme ozónem. Všechna občerstvení jsou vybavena ochrannými plexiskly. Návštěvníkům je všude k dispozici dezinfekce, ochranu úst a nosu, dezinfekci rukou a ochranné rukavice lze zakoupit v prodejně suvenýrů,“ vypočítává některá z opatření Jiří Antoš a dodává: „Doplněk Návštěvního řádu parku, který vznikl pod odborným dohledem středočeských hygieniků a jsou v něm uvedena všechna další opatření, je k dispozici na našem webu. Věříme, že dodržováním těchto nařízení tuto situaci společně zvládneme.“

Až do odvolání jsou uzavřené všechny podzemní chodby, vodní svět a amfiteátr. Vstupenky do parku lze koupit výhradně on-line. Počet návštěvníků může být omezen.

Otevřeno je každý den od 10-18 hodin.

 

Pár dat a čísel z parku

* Park byl otevřen v září 2012, měl rozlohu zhruba sedm hektarů a první stavbou v něm byl hrad. Ten se stal jeho symbolem. Postupně se rozrostl na dnešních 10 hektarů a dvě stě atrakcí.

* Za dobu existence parku prošlo jeho branami více než milion návštěvníků.

* Přes zimu je park zavřený, navštívit ho můžete vždy od dubna do října.

* Zábavně-naučný park není určen pouze dětem, jeho předností je, že nabízí zábavu celé rodině – najdete zde lesní hřiště a kontaktní zoo, obří trampolíny a houpačky, lanová centra, podzemní

chodby, prolézačky a v neposlední řadě i úzkokolejnou železnici, která park propojuje se sousedním Tankodromem. Od léta 2015 také Vodní svět a oázy s vodními hříčkami.

* V parku je 870 metrů podzemních chodeb – podzemní chodby najdete pod Hradem, v Lesním městě, kde je jich nejvíce (310 metrů), či v areálu Gaudí.

* 2539 metrů čtverečních parku zabírají gastrozóny.

*Autorem všech atrakcí je kolektiv parku Mirakulum, za vizuální podobou stojí výtvarnice Lucie Kozelská. Jejich nápady realizují mimo jiné i odsouzení z nedaleké věznice Jiřice.

* V parku celoročně pracuje do 30 lidí, v sezoně pak přibývá několik desítek brigádníků.

 

 

Fota: Archiv Mirakulum Více na www.mirakulum.cz , na www.facebook.com/ParkMirakulum nebo na https://www.instagram.com/park_mirakulum/

Sedm dní připomínajících srdeční selhání

Poznejte sedm podob této nemoci i sedm opatření, která zvládne každý

 

Na světě trpí srdečním selháním minimálně 26 milionů lidí a dle prognóz bude toto číslo v roce 2030 ještě o 25 % vyšší. Chronické srdeční selhání se totiž rozvíjí u každého pátého nad 40 let. Nejen to je důvodem, proč Asociace srdečního selhání Evropské kardiologické společnosti i letos v květnu vyhlašuje již tradiční Dny zvyšování povědomí o srdečním selhání. Od 4. do 10. května 2020 tak odborníci na mezinárodní úrovni upozorňovali na důležitost včasného rozpoznání příznaků, stanovení přesné diagnózy a optimální léčby srdečního selhání. Cílem této iniciativy je edukovat širokou veřejnost a pacienty o prevenci a zvládání tohoto onemocnění. Není nic snazšího než si u této příležitosti připomenout sedm podob srdečního selhávání, ale také se naučit sedm opatření, která je třeba dodržovat, když už srdečním selháním člověk trpí.

 

Narůstající počet pacientů se srdečním selháním dal v roce 2004 vzniknout Asociaci srdečního selhání Evropské kardiologické společnosti, která je největší asociací srdečního selhání na světě, sdružující více než deset tisíc odborníků. Každý rok v květnu věnuje sedm dní zvýšení povědomí o tomto závažném kardiologickém onemocnění a motivuje národy k osvětovým aktivitám o problematice srdečního selhání. Přestože by se dle názvu onemocnění mohlo zdát, že se jedná pouze o akutní zástavu srdce, není tomu tak. Chronické srdeční selhání je onemocnění dlouhodobé. Při včasném rozpoznání jej však lze úspěšně kontrolovat. Nasazení správné léčby a dodržování režimových opatření jsou pak cestou k zachování kvality života pacienta. Řada lidí ale stále neví, na jaké varovné příznaky si dát pozor. Stejně tak je otázkou, jak moc si sami pacienti uvědomují svou roli při udržování dobrého zdravotního stavu. Při chronickém srdečním selhání oslabené srdce nedokáže rovnoměrně rozvádět krev a doručit tak do těla dostatek kyslíku a živin, aby mohlo normálně fungovat. Srdce nezvládá pracovat tak, aby naplnilo potřeby těla, nejdříve při větší námaze, poté i v klidu. Pozdní diagnóza znamená ve většině případů také horší vyhlídky do budoucna, nižší kvalitu života a riziko další hospitalizace. „Povědomí pacientů o srdečním selhání se za poslední roky určitě zvýšilo a i my v ordinaci vnímáme, že už za závažné onemocnění nepovažují pouze infarkt. Přesto je řada pacientů, u kterých není srdeční selhání diagnostikováno včas. Přitom včasná diagnostika je klíčová především pro další prognózu pacienta. Není-li totiž včas zahájena adekvátní léčba, dochází k postupné progresi srdečního selhání, což negativně ovlivňuje další výhled pacienta, a to nejen stran přežití, ale také co se týče kvality života. Zásadní součástí úspěšné léčby srdečního selhání je spolupráce pacienta, tedy pravidelné užívání medikace a také dodržování režimových opatření hned od počátku rozvoje onemocnění. Pokud je pacient informovaný a svému stonání rozumí, spolupráce je vždycky mnohem lepší. Pak se často dokážeme vyhnout náhlému zhoršení stavu s nutností hospitalizace a můžeme udržet pacienta ve stabilizovaném stavu,“ vysvětluje MUDr. Gabriela Štěrbáková, Ph.D., z Kardiologické kliniky FN Plzeň.

 

Sedm podob srdečního selhávání

 

Srdeční selhání se zpravidla projevuje sedmi následujícími způsoby, přičemž se u pacienta může objevit pouze některý z nich anebo i více projevů najednou. Jedná se o dušnost, tedy zadýchávání se, někdy se projevuje více při poloze vleže; únavu, která neodpovídá předešlé námaze; otoky kotníků, nohou a břicha; náhlý vzestup hmotnosti o více než 2 kg během pár dní; ztrátu chuti k jídlu; náhlé bušení srdce; sníženou frekvenci močení během dne a naopak častější frekvenci nucení na močení v noci. Příznaky srdečního selhání je vždy potřeba dát do souvislosti s aktivitami běžného dne a celkovým zdravotním stavem. Pokud vypijete před spaním naráz půl litru tekutin, je běžné jít v noci na toaletu a nemusí to mít spojitost s onemocněním srdce. Je-li naopak člověk extrémně unavený z aktivit, které mu nikdy předtím nedělaly problém, je třeba zpozornět. Praktickou pomůckou pro zamyšlení nad projevy nemoci je dotazník příznaků srdečního selhání,

který je k dispozici například na edukačních webových stránkách www.rukunasrdce.cz. Dotazník lze využít i jako pomůcku při konzultaci obtíží u lékaře.

 

Sedm opatření pro spokojenější srdce při srdečním selhání, která zvládne každý

 

Sedm základních tzv. režimových opatření může významně přispět ke kvalitě života pacienta se srdečním selháním. Řadí se mezi ně abstinence kouření; omezení alkoholu; zdravý a přiměřený pohyb; ale také velmi potřebný odpočinek. Velký podíl má i zdravé stravování, které pomáhá dodat srdci jen ty správné živiny, jež ho posílí. Důležitá je i redukce váhy a konzumace menších porcí jídla. Nižší tělesná váha a trávení menšího množství jídla méně zatěžuje tělo a tím i srdce. Další podstatné, ale ne tolik známé opatření se týká denního příjmu tekutin. Při srdečním selhání totiž tělo zadržuje tekutiny a tím se tvoří otoky. Lékař proto může pacientovi doporučit, aby méně pil. Pokud se tělo zaplní větším množstvím tekutiny, je to zkrátka příliš velká námaha pro již tak oslabené srdce.Režimová opatření musí být přizpůsobena zdravotnímu stavu každého pacienta, proto by se měl pacient vždy poradit se svým lékařem. Nebojte se zeptat, jaké aktivity a v jaké míře jsou ty nejvhodnější. Chronické srdeční selhání je závažné onemocnění, se kterým se dá ovšem dobře pracovat a pacienti tak mohou žít kvalitním životem. Znát sedm projevů této chronické nemoci, ale i způsobů, jak srdci pomoci, může pozitivně přispět zdraví. Zdraví je zodpovědností každého z nás, naučte se včas rozpoznat, když srdce hlásí problémy. Včas navštivte lékaře, ptejte se na nové léčebné možnosti a vezměte režimová opatření do svých rukou. Pomozte v tomto i svým blízkým. Rezignace nad zdravotním stavem psychické pohodě, ale ani zdraví samotnému zcela jistě neprospěje.

Pylová sezona letos odstartovala nadprůměrně brzy. Jak alergie ohrožuje zrak?

Důsledky nezvykle teplého počasí letos naplno pociťují mimo jiných i alergici. První pylová zrna olše a lísky se v ovzduší objevila už koncem ledna a letošní pylová sezona je v plném proudu. Během časného jarního období trápí alergiky právě pyly stromů a keřů. Projevy alergií jsou nejen nepříjemné, ale například neléčená oční alergie může být pro zrak nebezpečná.

Nějaká forma alergie trápí zhruba každého třetího Čecha, každý druhý alergik se navíc během alergie potýká s očními problémy. „Nepříjemné svědění, zvýšené slzení, oteklé oči, pocit cizího tělíska v oku, pálení, řezání nebo zarudnutí očí – to všechno jsou příznaky oční alergie. Nejběžnějším projevem oční alergie je zánět spojivek. Oční alergie je nejčastěji spojena se sennou rýmou. Ačkoliv se záněty spojivek objevují zpravidla během jarního období, mohou vznikat po celý rok,“ upozornil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Zbavit se nepříjemných projevů oční alergie nebo očím alespoň částečně ulevit jde hned několika způsoby. „Důležité je zamezit kontaktu očí s alergenem. Například při alergii na pyl mohou pomoci sluneční brýle, které udrží alespoň část alergenu mimo oči. Také je dobré podrážděné oči vypláchnout studenou vodou. Akutní příznaky pomohou zmírnit oční kapky s obsahem antihistaminik a látek, které zmírňují zarudnutí a otok. Na oteklá víčka příznivě působí studený obklad. Při pocitu svědění mají alergici tendenci si oči mnout. To ale může potíže ještě zhoršit, protože při mnutí očí se může uvolňovat ještě víc dráždivých látek. Proto je dobré se tření očí vyhnout,“ poradil Pavel Stodůlka.

Člověk může začít být alergický kdykoli v průběhu života, spousta lidí si tak ze začátku ani neuvědomuje, že se jedná o alergii. Otálet s léčbou se ale nemusí vyplatit. „Příznaky oční alergie jsou různé a mnohdy velmi nenápadné. U lidí, kteří očního lékaře navštěvují pravidelně, je onemocnění často odhaleno ještě dříve, než se subjektivní příznaky podstatně projeví. Při přetrvávající výrazné, ale i mírné oční alergii by lidé měli bez zbytečného odkladu navštívit lékaře. Předepsané oční kapky nebo léky v naprosté většině případů nepříjemné příznaky minimálně výrazně utlumí, pokud je zcela neodstraní. Dlouhodobě neléčená oční alergie může vést k vážným komplikacím, kdy alergický zánět postihne i rohovku. To dokonce může způsobit závažné postižení oka i s trvalými následky na kvalitě zraku,“ varoval Pavel Stodůlka.

Při běžné alergii fatální poškození zraku nehrozí. Pokud ale – i přes léčbu antihistaminiky – přetrvává pálení či řezání očí, je lepší navštívit specializovaného očního lékaře. „Při dlouhodobém používání kapek s konzervačními látkami existuje riziko zvýšené suchosti očí a poškození očního povrchu. V indikovaných případech je možné doplnit terapii o umělé slzy a slabé kortikoidy. Až do odeznění potíží se doporučuje nepoužívat kontaktní čočky,“ uzavřel Pavel Stodůlka.

Stárnutí je přirozený proces

MUDr. Kateřina Cajthamlová
internistka a systemická terapeutka

 

Vymezení pojmu „senior“ je problematické, protože senioři (stejně jako další skupiny obyvatel) jsou skupinou velice různorodou a pouhý kalendářní věk k jejich rozlišení nestačí. Slovo samo má mnoho významů – „starší člen skupiny“, v korporátním prostředí „zkušený“, v církevním prostředí „moudrý“, v rodině „otec syna stejného jména“ apod.

 

Většina sociologů i zdravotníků se shoduje s definicí OSN, která se opírá o určení kalendářního věku „seniorů“ – pro potřeby vědeckého rozlišení jde o věk 65+. Statisticky
se obyvatelstvo dělí podle věkových skupin po pěti letech, přičemž za „stárnoucí“ jsou považováni lidé ve věku 55–60 let, za počátek seniorského věku pak 60–65 let. Pro věkovou skupinu obyvatel 75+ se dříve používalo nyní kritizované slovo „přestárlí“. Vzhledem k tomu, že se po roce 1989 doba dožití seniorů prodloužila u žen na 82,1 let a u mužů na 76,2 let
(data ČSÚ z roku 2019), je u nás v současnosti téměř pětina populace starší 65 let.

 

Naproti tomu antropologové (Wolf 1982) dělí stárnutí na dvě velké skupiny podle fyzických, psychologických a sociologických jevů – na stárnutí přirozené, které nastupuje u lidí již
mezi 20. a 30. rokem věku, a na stárnutí předčasné, provázené poruchou biologického vývoje jedince nebo nemocí. 

 

Socioložka Sýkorová upozornila v roce 2007 na diskriminaci z důvodu vyššího věku (ageismus) a definuje ji jako „omezení sociálních rolí, znevýhodnění sociálního statusu, odpírání rovných příležitostí, snižování životních šancí seniorů“. Sociologové u nás zmiňují
i problematiku manipulace s osobností seniorů, upozorňují na psychické a fyzické týrání této části spoluobčanů ze strany rodinných příslušníků i institucí. Mezi lidmi koluje také řady předsudků, týkajících se populace 65+, například „staří lidé jsou majetní, staří lidé jsou senilní a oslabení, velká část seniorů žije v ústavech sociální péče“.

 

Fyzické, psychické a sociální změny

 

Stárnutí je tedy proces individuální, přirozený v pozdějších fázích průběhu lidského života, ale u každého probíhající různě rychle. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných procesů stárnutí všech systémů a tkání lidského těla, je spojeno také s řadou psychologických a sociálních změn. Stárnutí může ovlivnit životní styl, choroby a životní podmínky stárnoucího jedince, to znamená i sám senior nebo jeho blízcí. 

 

K fyzickým změnám typickým pro stárnutí patří změna poměru aktivní hmoty (klesá množství svalů, hmota kostry i orgánů) a tuku (stoupá jeho procento, až o 25 %). Mění se činnost kardiovaskulárního systému (klesá pružnost cév), klesá činnost ledvin i množství celkové tělesné vody. Mění se schopnost trávicího traktu zpracovávat potravu a vylučovat zplodiny, klesá funkce smyslových orgánů, a díky tomu všemu i motivace a chuť k jídlu
a pití. Dalším významným problémem ve stáří může být porucha schopnosti udržet moč (někdy i stolici) a s tím spojené obavy inkontinentních stárnoucích z příjmu jídla a pití. 

 

Mezi psychologickými změnami dominuje věkem podmíněná změna žebříčku hodnot
a změna sebehodnocení v souvislosti s odchodem z pracovního procesu nebo s odchodem dětí z rodiny. U stárnoucích lidí někdy nastávají i změny postojů ke společnosti a ostatním lidem, spojené s širokým spektrem reakcí na okolí. Pocit ztráty prestiže a postavení může u někoho vést k negativním pocitům křivdy, nespravedlnosti až nenávisti, zatímco druzí mění svoji osobnost trénováním trpělivosti, pokory a vytrvalosti. Část stárnoucí populace propadá
tak zvané involuční depresi, je pasivní a izoluje se, zatímco druhá část seniorů zvyšuje tréninkem paměti, učením i rehabilitací své fyzické a psychické schopnosti, a snaží se tak nepodlehnout přirozeným změnám, které provázejí stárnutí.

 

Sociální změny ve stáří významně ovlivňuje soběstačnost seniorů, ke které přispívá jednak
po předcích zděděná genetika, jednak celoživotní trénink nezávislosti a přebírání odpovědnosti za vlastní osud. Ačkoli se díky stárnutí zpomalují reakce, snižuje hormonální produkce, zhoršuje schopnost regenerace i paměť, průběh změn provázejících stárnutí lze správnými režimovými opatřeními brzdit.

 

Zdravý životní styl seniorů

 

Kromě správného stravování a dostatečného prostoru pro spánek a regeneraci je velice podstatnou složkou zdravého životního stylu seniorů také péče o přiměřené zavodnění těla, tedy pitný režim. Vzhledem k tomu, že voda tvoří hlavní prostředí pro většinu chemických reakcí v organizmu a zároveň médium pro odstranění rozpustných i nerozpustných zplodin metabolizmu, je zejména ve vyšším věku nutné dostatečně pít. Množství a složení tekutin
se řídí tělesnou konstitucí seniora, jeho krevním tlakem i funkcí ledvin a mělo by být konzultováno s ošetřujícím lékařem.

 

Pravidelný a vhodný pitný režim může seniorům významně zlepšit chuť k jídlu, tělesnou teplotu, odolnost k zátěži, regeneraci, funkci imunitního systému i paměť a udržet
ve správném rozmezí hladiny léků, které starší lidé z důvodů nemoci užívají. Je účinnou součástí prevence nemocí typických pro stáří jako osteoporózy, vysokého krevního tlaku, ledvinných a trávicích chorob, poruch koncentrace, paměti nebo změn nálady, a tím
i předčasného stárnutí. Pitný režim ve vyšším věku tedy může podstatně ovlivnit nejen kvalitu, ale také délku života.

 

AquaLife Institute (www.aqualifeinstitute.cz) je organizace, která sdružuje přední odborníky a vědce
zabývající se hydratací organizmu, výživou a zdravým životním stylem, ale i vodou jako přírodním zdrojem. Sleduje aktuální problémy a potřeby české společnosti v oblasti výživy a zdraví s důrazem na pitný režim
a poskytuje informace s cílem zlepšit pitný režim a kvalitu života široké veřejnosti. AquaLife Institute také podporuje vědu a výzkum týkající se pitného režimu a vlivu příjmu tekutin na zdraví.

 

Fit pro život

Kapitál

Cestujeme za golfem

Praha